Ve dnech 8. a 9.1.1945 byly Hlaholu vráceny klíče a 19.1.1945 začal znovu zkoušet pod vlastním krovem. Všem nepříjemnostem nebyl však ještě konec. Dne 20.4.1945 oznámil referát branné moci magistrátu hl.m. Prahy, že zabírá opět sál a šatnu pro firmu Odkolek k uskladnění mouky.
9.9.1945 se Hlahol zúčastnil velké národní manifestace pro naše pohraničí
v Červeném Hrádku u Chomutova, v místech, kde se r. 1938 rozhodovalo o nás bez nás a kde se připravovalo odtržení pohraničního území od republiky. 15.9.1945 zazpívána Česká píseň v Tyršově domě a státní hymna na večeru Čsl. obce sokolské na paměť Mir. Tyrše.
Po delší době byl Hlahol pozván opět do Čsl. rozhlasu, kde nazpíval 23.9.1945 Foerstrovo oratorium „Svatý Václav“.
Na své místo rezignoval dr. V. Smetáček a odešel i jeho zástupce
J. Bubeníček. Po krizi s dalším dirigentem A. Dolinským se koncem roku 1945 ujal funkce nový dirigent prof. Cyril Pecháček.
K 70. výročí úmrtí F. Palackého dne 8.6.1946 byl proveden Prausův Chorál Čechů a Smetanův Slavnostní sbor a Modlitba.
Hlahol bezprostředně po revoluci věnoval na obnovu Staroměstské radnice 12.000 Kč, skladateli B. Krawcovi, náletem na Drážďany připravenému o veškerý majetek i rukopisy jeho skladeb, poskytl čestný dar 5.000 Kč.
Smíšený sbor zahajoval 8.11.1947 pod vedením J. Kasala v pavilónu Myslbek Na příkopech vernisáž výstavy „30 vítězných let SSSR“.
V rámci Pražského jara bylo 15.5.1948 provedeno na třetím hradním nádvoří na Hradčanech oratorium A. Dvořáka „Svatá Ludmila“. Kromě Hlaholu účinkovalo ještě 6 sborů, hrál orchestr České filharmonie spojený s orchestrem FOK, řídil R. Kubelík.
Mužský sbor spolu s ostatními pražskými pěvci se zúčastnil 8.9.1948 pohřbu prezidenta dr. E. Beneše. Na Tylově náměstí za Národním divadlem zapěl žalm Milosrdný, velký Bože.
Novému sbormistru Z. Tomášovi (nar. 1915) vypomáhal od března do září 1948 jako druhý sbormistr Jan Kasal. Avšak 27. září odešel k Orchestrálnímu sdružení pražských učitelů. Z. Tomáš osvědčil své schopnosti jako ředitel hudební školy v Rakovníku a jako dirigent tamní amatérské opery.
21.5.1948 navštívil zkoušku Hlaholu jeho bývalý druhý sbormistr z doby Herlovy (1929-1931), Jihoslovan P. Miloševič, nyní profesor bělehradské hudební akademie. Byl pozdraven zpěvem a sám si zadirigoval Smetanovo Heslo.
10.5.1949 zpíval Hlahol spolu s dalšími pěvci pod řízením Z. Tomáše Smetanovu Píseň svobody na koncertu Společnosti pro obnovu Emauz (těžce poškozených leteckým bombardováním).
Ve dnech 28. až 29.5.1949 uspořádal Hlahol zájezd do Karlových Varů
a Mariánských Lázní. Účastníků bylo asi 180.
20.6.1951 provedl Hlahol ve Valdštejnské zahradě za řízení J. Stárka Dvořákův Hymnus Dědicové Bílé hory.
Dům v Liliové ulici na Starém Městě, který Hlahol získal dědictvím,
se nakonec rozhodl věnovat státu. Byl k tomu však přinucen, protože výnosy z koncertů a nájemné z hlaholských domů režii spojenou se správou tohoto objektu nepokryly.
Na vypisování cen za soudobou sborovou tvorbu, což bylo dříve také jedním z kulturních poslání Hlaholu, nebylo nyní ani pomyšlení. Tato funkce přešla nyní na jiné (zejména na Svaz čs. skladatelů, kde ovšem o vlastní sborovou tvorbu nebylo zájmu). Také státní subvence, kdysi pravidelné, pro Hlahol v nové době zcela pominuly.
15.10.1951 byla provedena Z. Tomášem Dvořákova kantáta Svatební košile. 19.9.1952 uspořádal Hlahol spolu s orchestrem FOK společnou oslavu 70. narozenin prof. Jar. Křičky. Orchestr za vedení dr. V. Smetáčka provedl Křičkovu ouverturu Modrý pták a I. symfonii Mládí, v druhé části za řízení Z. Tomáše Křičkovu Moravskou kantátu. Sám jubilant zadirigoval Smetanovo Heslo.
Hlavním podnikem 93.ročníku (1953-54) byl podzimní koncert ve dnech 23. a 24.11.1953, kdy bylo provedeno dílo H. Berlioze Faustovo prokletí.
Od 1.7.1954 nadále je Hlahol pěveckým sborem Městského domu osvěty (MDO), což trvalo až do ročníku 98. (1958).
Starosti finanční o udržení bilanční rovnováhy byly jen jednou částí celého komplexu otázek. Šlo také o orientaci ideovou, o jasné začlenění Hlaholu do veřejného i politického života.
30.6.1951 skončil svoji činnost hostinec v hlaholském domě ve Vojtěšské ulici. Dosavadní nájemce prohlásil, že hostinskou živnost dále nepovede. Jelikož se nenašel další zájemce, ONV Praha 2 zrušil hostinskou koncesi v č.p. 249, znějící na jméno Hlaholu. V tomto období uvádí statistika Hlaholu 197 členů (129 žen a 68 mužů).
Avšak budovy nejen že nic nevynášely, ale vyžadovaly ještě opravy. Přitom režie sboru stoupala. O rozprodej lístků na koncerty se muselo postarat vždy samo členstvo. Dětský sbor byl soběstačný jen díky tomu, že děti při vstupu platily zápisné, z něhož se uhrazovala režie zkoušek. V denním životě Hlaholu úzkostlivě šetřeno, aby byl rozpočet uveden opět do rovnováhy. Repertoár Hlaholu se stával jednostranně klasický, s převahou děl církevního slohu a jen jako přívěsek se vyjímala lidová píseň.
19. a 20.11.1956 byla provedena Lisztova Legenda o sv. Alžbětě, řídil Z. Tomáš. Akce bohužel přinesla Hlaholu deficit 630 Kč. Avšak provésti takovéto dílo si z neprofesionálních pražských sborů nemohl žádný dovolit.
M. Venhoda se stal po prof. M. Doležilovi sbormistrem Pěveckého sdružení pražských učitelů a vzdal se vedení dětského sboru Hlaholu. Vystřídal ho Čestmír Stašek, doposud sbormistr Pražského dětského sboru při Ústředním domě pionýrů na Vinohradech.
Zkušebních místností Hlaholu používalo i Orchestrální sdružení pražských učitelů a přechodně i Český pěvecký sbor. Konaly se tam i taneční kursy
a cvičební hodiny baletního studia Z. Zabylové.
24.1.1957 proběhla premiéra kantáty lužickosrbského skladatele B. Krawce (1861-1948) Vojna a mír.
23., 26.4. a 2.5.1957 provedl Hlahol G. Rossiniho operu Vilém Tell. Sbormistr Z. Tomáš navrhl ustavení vlastního orchestru Hlaholu jako samostatného odboru spolku, na amatérském základě, avšak takové úrovně, aby byl schopen doprovázet sbor při většině jeho vystoupení. V dějinách Hlaholu je to čin takového dosahu, jako bylo připojení ženského sboru k původně jen mužskému zpěváckému spolku Hlahol.
Hlahol měl 206 výkonných členů (146 žen a 60 mužů). Počty pěvců v hlasových skupinách ženského sboru byly: 47, 30, 40, 29, v mužském sboru 14, 15, 18, 15. Symfonický orchestr čítal 70 členů.
Do Solothurnu ve Švýcarsku byl zapůjčen Hlaholem v roce 1959 notový materiál Dvořákova Requiem, kde toto dílo bylo místním orchestrem a sborem 3x provedeno.
8.6.1960 a 14.6.1960 však Hlahol provedl módní Večer nejkrásnějších valčíků, což se ukázalo jako pochybná repertoární politika. Řídil Z. Tomáš. 14.6. se takto Hlahol představil v přírodním divadle na Střeleckém ostrově účastníkům spartakiády.
26.2.1961 byla provedena kantáta Slavnost Alexandrova od G.F. Händela. Řídil J. Kasal.
27.3.1961 byly orchestrem Hlaholu pod řízením Z. Tomáše provedeny tři koncerty L. van Beethovena a klavírní koncert A dur F. Liszta.
Na valné hromadě spolku 16.6.1961 byl novým starostou Hlaholu zvolen dr. František Šišma, který tuto náročnou funkci vykonával až do roku 1972. Dále v roce 1961 vydal Hlahol nový odznak, jehož autorem byl akademický sochař Arnošt Košík.
V roce 1962 Hlahol nastudoval Verdiho Simone Boccanegra. Dále se objevila tvorba Kabeláčova – dětské sbory, smíšený sbor provedl Kantátu Maryka od Hurníka a v roce 1965 Händelova Mesiáše a Černohorského Praecatus est. V roce 1967 byla provedena Händelova kantáta L Allegro.
I ve složité době zajistil Z. Tomáš Hlaholu přijatelný repertoár a přijatelnou úroveň. Z finančních důvodů, jakými byl spolek postižen hlavně po roce 1970, nebylo již možné pořádat tolik koncertů s orchestrem a v roce 1978 se orchestr rozpadl.
Do čela Hlaholu nastoupil v roce 1980 jako umělecký vedoucí a hlavní sbormistr profesor Jan Kasal. Soustředil se na uměleckou úroveň zpěvu a capella a vrátil tak sbor k podstatě jeho bytí. V roce 1982 nastudoval Polní mši od B. Martinů a v roce 1983 Otvírání studánek od B. Martinů.
V roce 1984 založil J. Kasal smyčcový orchestr. Nastudováním Kantáty č. 31 J.S. Bacha nastolil prof. Kasal nový umělecký kurs, ze kterého nehodlal slevit, a proto se s částí členstva (hlavně staršími členy) byl nucen rozejít.
V roce 1986 měl Hlahol ve smíšeném sboru 94 členů, v dětském sboru 50 (umělecký vedoucí M. Hájek), v komorním souboru Českých madrigalistů 18 členů (vedoucí Frant.X. Thuri). Vedoucím komorního smyčcového orchestru byl Pavel Rabas.
Od V.J. Kopřivy a K.B. Kopřivy nastudováno Offertorium a Qui tollis
a provedeno 14.4.1986 v Majakovského sále ÚKDŽ. 1.října 1986 vyšel ve Večerní Praze článek „Pražský Hlahol oslavuje 125 let“
Starosta Hlaholu, barytonista Ing. Jan Nič je členem sboru již 66 let. Nejvíce si cení účasti Hlaholu na slavnostech kladení základního kamene pro Národní divadlo, kdy Hlahol se spolu s jinými sbory plavil 15. května 1867 na ozdobených a osvětlených lodích na Vltavě a druhý den se na jeho pozvání sjelo do Prahy 212 pěveckých sborů s 81 spolkovými prapory. Tři tisíce zpěváků šly v průvodu na staveniště Národního divadla, kde uspořádaly koncert.
Také současná Praha zažila v poslední době monumentální koncerty řízené dirigenty Janem Kasalem a Jiřím Bělohlávkem, kdy 1200 členů mnoha sborů společně zazpívalo Smetanovu Českou píseň.
27. října 1986 se uskutečnil v Domě umělců koncert, který proslovem uvedl dr. Václav Holzknecht. Na programu byla díla českých skladatelů O.F. Korteho, Jana Nováka a Vítězslava Nováka.
19.12.1986 provedeno scénické pásmo českých koled. Dramaturgie Pavel Czikrai.
Za účasti Hlaholu proběhl 24.5.1987 slavnostní koncert Pražského jara Lidická růže a konert Pěveckých sborů dne 17.11.1987 ve Velkém sále Slovanského ostrova.
23.6.1988 bylo provedeno Milování bez vídání od M.Raichla a úpravy lidových písní od P. Ebena.
V říjnu 1988 zemřel dlouholetý funkcionář Hlaholu Karel Polák.
Starosta Ing. Jan Nič zemřel o měsíc později a 27.12.1988 byl pohřben do Hlaholského hrobu na Vyšehradě.
13.12.1988 vystoupil Hlahol se skladbami G.M. Palestriny, D. Buxtehudeho, P. Ebena (Koledníci z Těšínska) aj. Kasala (Aj, dnes v Betlémě) v Benátkách nad Jizerou.
