Vznik Hlaholu spadá do doby po roce 1860, kdy po obnově ústavního života v Rakousku nastal náhle čilý rozmach – po nových událostech politických přicházely vzápětí i velké události národní, a to nejen v životě veřejném, ale i v uměleckém. Buduje se české divadlo, emancipují se koncerty, zakládají se spolky s národními úkoly.
Zakladatelem Hlaholu je Jan Ludevít Lukes, známý pražský zpěvák a sládek, z jehož soukromého sboru se vytvořil na počátku roku 1861 veřejný spolek – tehdy vystoupil poprvé pod jménem Hlahol (na pohřbu básníka Václava Hanky v lednu 1861) a čítal 120 členů – mužů. V r. 1862 vymaloval Hlaholu Josef Mánes spolkový prapor s heslem „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.“, jehož autorem byl JUC. Josef Sklenář.
Prvními sbormistry se stali J. L. Lukes a Ferd. Heller, známý tvůrce České Besedy. Prvním předsedou byl zvolen šlechtic – kníže Rudolf Thurn-Taxis.
V roce 1863 se sbormistry stávají F. Kaván a Bedřich Smetana, v následujícím roce pak F. Heller a B. Smetana. Hlahol se přestěhoval do domu U královny anglické v Široké ulici (nynější Jungmannově třídě).
Pod vedením P. Křížkovského provedl Hlahol jeho mohutnou kantátu Cyril
a Method v roce 1863 v Brně.
Po Smetanovi dirigoval Hlahol tehdy 27 letý skladatel a sbormistr Karel Bendl, za něhož ochablo pořádání zábav a slavností a hledělo se pravého poslání spolku – zpěvu (ve smyslu uměleckém). Tehdejší starosta Hlaholu Josef Huleš byl zároveň pražským purkmistrem. Poprvé byl mužský sbor posílen o ženskou složku 9. března 1873, kdy smíšený sbor zpíval Dvořákův Hymnus.
Na akademii v Novoměstském divadle byla 17.5.1870 provedena při slavnostním položení základ. kamene Národního divadla Smetanova Rolnická. Na této slavnosti účinkovalo ještě 211 jiných zpěváckých spolků.
V květnu 1872 podnikl Hlahol cestu do Drážďan, kam byl pozván tamějším českým zpěváckým spolkem Vlastimil. Hlahol zde uspořádal i svůj vlastní koncert pro širší obecenstvo německé a jeho výtěžek rozhodl se věnovat pensijnímu fondu sboru drážďanské opery.
Starostou byl v roce 1876 zvolen JUDr. J. Fleischmann a sbormistrem v roce 1877 tehdy 24letý Karel Knittl. Hlahol se přestěhoval do Svatováclavské záložny v Řetězové ulici, odtud k Doušům na Václavském náměstí. Velkou zásluhou Knittlovou bylo zřízení stálého ženského sboru, tzv. dámského odboru, který byl včleněn do Hlaholu na podzim r. 1879. Počet členek stoupl na 143, mužský sbor čítal 200 členů.
Vrcholem Knittlovy doby bylo nastudování Dvořákovy Stabat mater (30.11.
a 2.12.1884) a Berliozova Requiem (19. a 26.4.1885), dále Dvořákovy Svatební košile (8.11.1885), Fibichovy Jarní romance (3.6.1886), Bendlova Štědrého dne (rovněž 3.6.86) a Kličkova Pohřbu na Kaňku (12.12.1886).
V únoru roku 1888, když přijel do Prahy Petr Iljič Čajkovskij, uspořádal mu Hlahol zastaveníčko, za něž slíbil (a skutečně složil) ruský skladatel spolku nový sbor.
Zlatou medaili Literis et artibus spolku propůjčil císař v r. 1886. V r. 1889 provedl Hlahol Dvořákovu Mši D-dur (25.3.) spolu se Schubertovým Zpěvem duchů nad vodami a Mendelssohnovým motettem pro 3 ženské hlasy.
V r. 1895, když byla v Praze Národopisná výstava, byl uspořádán velký sjezd zpěváckých spolků. První cenu ze 13 obdržel Hlahol Plzeňský, Vinohradský
a Svatopluk z Uherského Hradiště. Tehdejší sbormistr Klička se vzdal funkce r. 1897. Další 4 roky vedl Hlahol opět Karel Knittl, který se však v r. 1901 stal administrativním ředitelem pražské konservatoře a na sbormistrovství ve spolku rezignoval. Po dvou letech, kdy Hlahol dirigoval K.Douša, se sbormistrovství ujal Adolf Piskáček, který provedl Berliozovo Requiem, Bachovu mši h-moll Beethovenovu Missa solemnis.
V r. 1901 Hlahol podnikl zájezd do Záhřebu a v r. 1910 do Lublaně.
Největší událostí doby Piskáčkovy za starostenství Ant. Adámka byla stavba vlastního hlaholského domu. V listopadu 1902 navrhl výbor, aby byl zakoupen pozemek (realizováno 25.9.1903), při čemž byly přijaty i plány člena výboru, architekta F. Schlaffera, s výzdobou J. Fanty. Oba provedli své práce zdarma.
3. května 1903 začato se stavbou, která byla zadána staviteli Č. Gregorovi. 18. září 1905 se uskutečnila první hlaholská zkouška pod vlastní střechou. Oficiální slavnost otevření konána až 4. a 5. listopadu, rovněž tak i koncertní zábava na Žofíně (4.11.1905) a v neděli ráno mše v Týně, načež v 11 hodin dům slavnostně odevzdán svému účelu. Interiér Velkého sálu doplnil r. 1921 i Alfons Mucha svým posledním velkým dílem – lunetou Česká Píseň (instalace v Hlaholu ale proběhla až v roce 1934).
Architektonicky se budova Hlaholu řadí k nejčistším i nejvýraznějším secesním památkám svého druhu. Fasáda na nábřeží je vyzdobena dvěma velkými mozaikami a honosí se původními vyřezávanými dveřmi, zadní obnovená fasáda je výrazná zlatě vyvedeným nápisem HLAHOL. Pro svůj význam i původní výzdobu (včetně bust sbormistrů a části nábytku) byl objekt Zpěváckého spolku Hlahol v Praze prohlášen za kulturní památku. V roce 1911 byl s ohledem na lehkovážnější a velkorysou povahu Piskáčkovu vypsán konkurs na místo nového sbormistra, který vyhrál tehdy 29-letý dosavadní sbormistr Hlaholu vinohradského Jaroslav Křička. Ten dirigoval Hlahol i přes světovou válku 9 let. Nastudoval Missu choralis Franze Liszta, Dvořákův Hymnus, Novákovu Bouři a Svatební košili, Fibichovu Jarní romanci, Césara Francka lyrické oratorium Blahoslavenství a Dvořákovo Requiem a Bachovy kantáty.
Dále Hlahol zpíval na pohřbech J.V. Sládka, Jaroslava Vrchlického, JUDr. A. Bráfa, Mikoláše Alše a 88 letého spoluzakladatele spolku Ferdinanda Hellera, skladatele Maláta a bývalého starosty Vl. Srby.
Ve své sbormistrovské funkci dbal Křička přísně na dochvilnost a kázeň, dvě nezbytné podmínky zdárných výsledků umělecké činnosti. Velké poklesky proti těmto požadavkům trestány i škrtnutím ze seznamu členstva.
Pro napětí mezi členstvem a sbormistrem (požadoval individuální prozkoušení všech zpěváků) odstoupil Křička 06/1920 ze své funkce. Zasloužil se ale již dříve o to, aby Hlahol vystupoval nadále již jako smíšený sbor.
V roce 1921 byl uskutečněn zájezd do Jugoslávie. Provedena Foersterova Česká píseň a sbory Z osudu rukou a Velké, širé, rodné lány, Vycpálkův Naše jaro a Křičkův Advent a Staroměstská věž.
V prosinci 1921 byl z Vídně povolán ke sbormistrovskému pultu 50-letý Jaromír Herle (ve Vídni vedl tamější zpěvácký spolek Lumír). Z účasti na velkých pohřbech památnou byla smuteční tryzna za Frant. Ondříčka 2.5.1922 v Pantheonu Zemského musea, pohřby A.Heyduka a JUDr. A.Rašína v únoru 1923. V roce 1925 spolek počtem členstva převýšil poprvé tisícovku.
V roce 1927 podnikl Hlahol zájezd do Frankfurtu nad Mohanem se zastávkou v Norimberku a v roce 1932 zájezd do Jugoslávie na slovanský festival u příležitosti 40. výročí činnosti Glasbene Matice v Lublani. Zájezdu bylo využito celkem k 8 koncertům.
Od ročníku 69. béře si Herle k ruce místosbormistra Jihoslovana P. Miloševiče, který je po 2 letech vystřídán hud. skladatelem a klavíristou Jos. Stanislavem a v ročníku 74. dr. Václavem Smetáčkem, dirigentem a hobojistou, někdejším 1. sbormistrem Typografie.
V následujícím 70. ročníku vzpomíná se opět 60. narozenin Vítězslava Nováka. Dávány jsou jeho Dvě balady pro smíšený sbor a orchestr (Ranoša
a Zakletá dcera) a Svatební košile.
V 75. ročníku (1935-1936) udílí Rada hl. m. Prahy spolku za jeho práci pro vlast a národ uznání věnováním Suchardovy čestné plakety, kterou do rukou starostových odevzdal primátor dr. K. Baxa.
Hlahol sám dal k této příležitosti zhotoviti jubilejní plaketu, dílo prof.
J. Drahoňovského, kterou podaroval své čestné členy, spolky a korporace.
Při oslavě 60. narozenin starosty J. Stanislava zpíval poprvé dětský sbor. Sbormistr dr. Václav Smetáček měl velký zájem o český sborový zpěv a capella.
Po vypuknutí 2. světové války byla činnost smíšeného sboru utlumena na minimum. Pod komunistickou nadvládou docházelo sice k rozvoji sboru po umělecké stránce, ale chyběl kontakt se zahraničím a budova Hlaholu chátrala.
V domě na nábřeží zřízeno v prvém patře stálé hlaholské muzeum památek, dokumentů a trofejí.
Výbor Hlaholu zakoupil v roce 1941 aparaturu pro reprodukci gramofonových desek a ve své zkušebně instaloval. Reproduktor sloužil kromě poslechu nahrávek klasických kantátových a oratorních děl i k reprodukci zábavné a taneční hudby při hlaholských večírcích a podnicích Společenského odboru.
Dvořákův jubilejní rok vyvrcholil provedením celého jeho oratoria Svatá Ludmila 7.6.1941. Výbor Hlaholu se 13.1.1941 usnesl, že mužský sbor Hlaholu upouští od používání aristokratických fraků jakožto koncertního úboru a že bude napříště vystupovat ve smokingu. Pro rozptýlení členstva byl uspořádán 28.6.1941 výlet na Zbraslav parníkem.
10. a 11.11.1942 provedl Hlahol Mši pro varhany od F. Liszta (upravenou Leošem Janáčkem). 18.12.1942 měla premiéru Křičkova Mateřídouška a Angelus.
V mimořádné zkoušce dne 11.6.1943 bylo vzpomenuto 20. výročí mezinárodního úspěchu Hlaholu na pěveckých zápasech v Amsterodamu, kde v ostré konkurenci získal I. cenu v nejvyšším oddělení smíšených sborů.
Po komisionálním ohledání místností ve dnech 27.9. a 28.9. obdržel Hlahol 30.9.1944 výměr Zemského presidenta v Praze, jímž byly s okamžitou platností sál, šatna s příslušenstvím, galerie, kancelář a zasedací síň přiděleny organizaci Todt – Einsatzgruppe VII, Oberbauleitung v Praze IV.
Od 20.10.1944 nalezl Hlahol svůj dočasný domov ve Štěpánské ul. 35. V této době sbormistr dr. Vratislav Vycpálek pořádal kursy dětského sborového zpěvu pro 164 dětí. Po úspěšném zakončení dětského kursu byl pro ně uspořádán výlet parníkem na Vranskou přehradu.
Během přestávky čekala na posluchače dvě překvapení. Nejdříve to byl přednes Chopinovy Polonézy fis mol v podání Karla Martínka. Mladý klavírista obdařený zanícením, které někdy překrývá zřetelnost not, nikdy však nezakrývá citlivost výrazu.
A Michaela Havlíčková, okouzlující soprán sboru, přednesla s nesporným smyslem pro pohnutí Schubertovu „Ave Maria“. Další nástroj koncertu, flétna, dodala mimořádný jas radosti, která vyzařuje z Fibichova „Beatus vir“.
Dva přídavky, které si zpěvem okouzlené posluchačstvo vynutilo, vyvrcholily vroucím „Allelujah“, kterým sbor ukončil nádherný koncert.
Claude TAELMAN
Prof. Zdeněk Šulc v době svého uměleckého vedení Hlaholu současně obnovil práci s komorním orchestrem, složeným převážně z mladých interpretů (členů České filharmonie, FOK, SOČR). Tím byl rozšířen okruh repertoáru o kantáty, mše a oratoria, uváděné jak v sále pražského Hlaholu, tak ve Smetanově síni, Rudolfinu i kostelích a chrámech doma i v zahraničí. Kromě toho má Hlahol v repertoáru velké množství skladeb a capella našich i zahraničních autorů. V současné době má sbor 60 členů, průměrný věk sboru je cca 35 let.
Od roku 2001 je spolek pod uměleckým vedením sbormistra Romana Z. Nováka. V roce 2006 začala se sborem spolupracovat i druhá sbormistryne Klára Ježková.
Sepsal Ing. Drahoslav Čítek dle těchto pramenů:
Hlahol průběžně přijímá nové členy. Pestrý repertoár. Zkoušky v pondělí a ve čtvrtek.
Předchozí zkušenosti se sborovým zpěvem výhodou. V případě zájmu kontaktujte paní sbormistryni Kláru Ježkovou.
© 2024 HLAHOL PRAHA | ReVitta – web a grafické studio
